Dřevo je po staletí nedílnou součástí polské kultury, architektury i každodenního života. Napadlo vás ale někdy, jak si naši předkové poradili bez moderního nářadí a lepidel? Zveme vás na fascinující cestu časem, na které objevíme staré způsoby spojování dřeva v Polsku!
Tradiční způsoby spojování dřeva - síla je v jednoduchosti!
Dříve stálo truhlářství především na mechanických spojích. Nejrozšířenější metodou byly tesařské spoje, které se používaly při stavbě domů, stodol i nábytku. Díky nim byly konstrukce mimořádně pevné, odolné vůči povětrnostním vlivům a sloužily po generace.
Rybinový spoj - krása a trvanlivost
Jedním z nejcharakterističtějších tradičních polských spojů je „rybina“, polsky „vlaštovčí ocas“. Polský název vychází z tvaru, který připomíná ocas vlaštovky. Tento spoj byl obzvlášť oblíbený při výrobě truhel, skříní a zásuvek. Dobře provedená rybina byla tak pevná, že často nepotřebovala lepidlo ani hřebíky!
Dřevěné kolíky - jednoduchost a ekologie
Další mimořádně zajímavou metodou bylo spojování dřevěných prvků pomocí dřevěných kolíků. V dobách, kdy byly hřebíky drahé a těžko k sehnání, byly kolíky ideálním řešením. Nejčastěji se vyráběly ze dřeva tvrdšího, než byly spojované prvky, což zajišťovalo trvanlivost konstrukce.
Zajímavost: Dřevěné kolíky se vyráběly z dobře vysušeného tvrdého dřeva - po zatlučení nasály vlhkost z okolních trámů a nabobtnaly, takže spojovaly prvky ještě pevněji.
Čepy a dlaby - tajemství starých konstrukcí
Spoje na čep a dlab patřily k nejrozšířenějším způsobům spojování dřeva v rámových konstrukcích a krovech, zatímco rohy roubených staveb se spojovaly rohovými vazbami - často na rybinu. Čep (výstupek) jednoho trámu zapadal do vhodně připraveného dlabu druhého a vytvářel pevné a stabilní spojení.
Zajímavost: Historické dřevěné stavby v Polsku, například kostel v obci Haczów z konce 14. století, využívají právě tento typ spojení - a stojí dodnes!
Lepení přírodními látkami - ekologicky a účinně!
Moderní průmyslová lepidla sice nejsou stará, ale naši předkové uměli dřevo trvale slepit už před stovkami let! Používala se k tomu přírodní lepidla ze stromové pryskyřice, zvířecích kostí nebo vaječných bílků.
Zajímavost: Kostní klih vytvářel pevné spoje a dal se uvolnit teplem, nesnášel ale vlhkost - proto se truhly, kuchyňský nábytek a nářadí spojovaly převážně mechanicky a lepidlo bylo jen doplňkem.
Vyplatí se vrátit ke kořenům
Dnes, kdy stále více lidí oceňuje přírodní materiály a ekologická řešení, se vyplatí inspirovat se historickými způsoby spojování dřeva. Přestože jsou tyto metody staré stovky let, stále fascinují svou jednoduchostí, krásou a trvanlivostí. Objevování tajemství starých truhlářů není jen zajímavý koníček, ale také způsob, jak vědoměji využívat dary přírody.
U Ogony najdete čela pro nábytek IKEA a pegboardy z březové překližky, včetně organizéru Dovetail. Zveme vás, abyste historii objevovali s námi!
Bibliografie:
-
Goodman, W. L. The History of Woodworking Tools . London: G. Bell and Sons, 1964.
-
Walker, George R., Tolpin, Jim. By Hand&Eye . Lost Art Press, 2013.
-
Viires, Ants. Woodworking in Estonia . Estonian Academy Publishers, 1969.
-
Tłoczek, Ignacy. Polskie budownictwo drewniane . Wrocław: Ossolineum, 1980.
Nejznámější z těchto spojů popisujeme zvlášť: rybinový spoj - jak funguje a jak ho vyrobit.
počet komentářů: 0